Encyklika papeže Františka Laudato siInfinitism, realizovat encykliku papeže Fanziska, dát najevo skutečný rozsah našeho úkolu. Přejděte sem pro encykliku.
My nejsme Bůh. Země tu byla před námi a byla nám dána. To nám umožňuje odpovědět na obvinění vůči židovsko-křesťanskému myšlení: říká se, že vzhledem k tomu, že zpráva Genesis nás vyzývá, abychom si podmanili zemi (srov. Gn 1,28), je divoké vykořisťování přírody upřednostňováno líčením člověka jako panovačného a ničivého. To není správný výklad Bible, jak ji chápe církev. Pokud je pravda, že my křesťané jsme si Písmo někdy vykládali špatně, musíme dnes důrazně odmítnout vyvozování absolutní nadvlády nad ostatními tvory ze skutečnosti, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, a pověření vládnout zemi. Je důležité číst biblické texty v jejich kontextu, s odpovídající hermeneutikou a pamatovat na to, že nás vybízejí k obdělávání a péči o zahradu světa (srov. Gn 2,15). Zatímco kultivovat znamená obdělávat, orat nebo spravovat, pečovat znamená chránit, dohlížet, zachovávat, udržovat, střežit. To znamená vztah odpovědné vzájemnosti mezi člověkem a přírodou. Každé společenství si může ze země vzít to, co potřebuje ke svému přežití, ale má také povinnost ji chránit a zajistit zachování její úrodnosti pro budoucí generace. Hospodinu totiž patří země (Ž 24,1), jemu nakonec patří země a všechno, co na ní žije (Dt 10,14). Proto Bůh odmítá jakýkoli nárok na absolutní vlastnictví: Země se nesmí trvale prodávat, neboť země je moje a vy jste u mě jen cizinci a poloviční občané (Lv 25,23).
Toto střežení, ochrana, dohled, zachování, hlídání je mnohem těžší úkol, než jaký kdy lidstvo podstoupilo. Obrovská náročnost tohoto úkolu byla poprvé popsána v knize Úrovně civilizace "Chyba ve výpočtu" od strany 399. Můžeme být součástí civilizace, která dokáže z těchto náročných úkolů vyrůst, nebo extrémně krátkozrakými superindividualisty, kteří žijí ve dne jako mladí psi a nechávají Boha být milým člověkem. |
